Jak být správně nadržený

Issac Jones - fb

Nikdy jsem nebyl na gynekologii. Díky bohu. Ale úplně si to představuju – oprýskaná smaltovaná kartotéka, krátkozraký doktor „tak si ňák lehněte“ a vytahané kolové sukně. Ošklivé. Ale kamarádka tu ráno byla a vyprávěla mi o svojí dnešní návštěvě (a taky o tom, co viděla na ultrazvuku – podle všeho bude hrdou matkou tlačenky). A dostali jsme se k tomu, proč a jak být nadržený. A jak moc může být člověk nadržený.

A ono to přichází náhle. Pár dní máte klasické abstinenční příznaky – podrážděnost, kruhy pod očima, divný pocit v břiše, možná ranní nevolnosti a divný, ba přímo tíživý pocit na hrudi. A pak je klid. Za čtyři dny je klid. Hormony se srovnají, krev se vyčistí od hříšných myšlenek a tělesná teplota se sníží. Prostě si „tak ňák lehnete“. Doporučuji v tomto stavu setrvat jen chvilenku – nejste jogíni, ani zenoví guru. Prostě dokud si to budete užívat. Můžete se takhle zakuklit na pár dní s vědomím, že to nejlepší teprve začne.

A ono to začne. A bude to síla.

Začnete zase vnímat sami sebe. Alespoň já to tak mám. Více vnímám svoje tělo, přestávám se srovnávat s anonymním pornohercem, neprožívám fantazie režisérů porna, ale svoje vlastní. Zase se mi ježí chlupy na rukou a po zádech se rozprostírá ledový pocit, který ze sebe dostanu jenom nevědomým zaškubáním. Zbystří se mi sluch a zjasní čich; prostě si pak lehnu J do náruče a cítím jeho feromony a onu známou vůni rozkvetlých kaštanů… Mám pak pocit, že jsem pokrytý elektrickým náboje; všechno, čeho se dotknu, je nové a čisté.

Spolu s touhle excitací se projevuje i mimořádná nadrženost na tvoření. Na tu bezprostřední činnost, na tu psychickou onanii v pravém slova smyslu. Už pár dní mám v hlavě erotickou povídku, ba co erotickou, přímo pornografickou. Už jsem dlouho nic takového nenapsal!

Tak nějak si říkám, že kdo neprožil něco takového, vlastně nebyl nikdy nadržený…

Jak byl čaj Babičky Růženky nejlepší ze všech

Oh yeah, baby, nalej mi ho!

Babička Růženka je prostě superbrand. Totální low-cost. A od low-costu se dá už očekávat trocha dobrodružství, kort za ty prachy. Tak hele – za šestnáct korun balíček dvaceti porcí, to jest 80 haléřů za porci. Úlet! Možná proto místo delikátního jablečného závinu se skořicí cítím senný nálev, co jsem v něm jako adolescent pěstoval trepky na biologii.

Čaj mi vlastně vůbec nechutná jako jablka, ani jako skořice, ani v něm nemůžu rozkódovat hrozinky, ořechy, vanilku… Nic, co se dává do běžně-lahodného jablečného závinu. Ale voní jako seno a chutná jako rum. Co Babička Růženka prováděla za hokus-pokusy, aby zázračně snížila cenu svých zaručeně „Delicious Tea“, vědět nechci.

Nicméně čaj s vůní sena a chutí rumu by byl vynikající hipsterský produkt!

foto: google.com

Jak mít velké mužství a nešlapat si po něm

Se to machruje, co?

Příroda to tak chtěla. Někomu málo, někomu víc. Já byl asi ve frontě dvakrát. Stejně jako ženy s košíčky A závidí déčkařkám, tak muži se špunty do lahve závidí zelinářům s okurkama. Ale už si nikdo neuvědomuje, jaké to způsobuje nesnáze a problémy. Prsatky bolí záda a nás (mě) bolí rozkrok. Pořád. Vždycky. Je to neskutečně nepříjemné. A aby bylo jasno, nejsem žádný Superman nebo pornoherec s veterinárním příslušenstvím, jsem jenom lehce nadprůměrně vybavený (a áno, jsem narcis).

Problémem číslo jedna je spodní prádlo. Najít superpohodlné a pěkně vypadající spodní prádlo je nadlidský úkon. Ženy to mají o dost jednodušší – mají velikosti košíčků a další klauniády, my muži máme jenom velikost v pase (a s tím související poměry ve střihu, že…). Nikdo se nás neptá, jestli chceme sáček na kládu nebo na párátko. Prostě tady to je a buďte rádi, že vůbec něco je.

Nemůžu nosit slipy – v mojí velikosti (L) všechno prostě nezakryjí. Nemůžu nosit volné trenky, páč to taky teče ven a lepí se na stehna, pak to řeže a škrtí a blbě se to rovná pod džínama. Boxerky můžu nosit jenom takové, které mají velký úložný prostor, což eliminuje 98% produktů na trhu. Třeba Calvin Klein šije naschvál menší nosiče, aby se mužská chlouba pod látkou krásně rýsovala. Ve výsledku se mi všechno nářadíčko dře o pásek nebo o švy.

Ještě horší to je se sportem. Když dělám sklapovačky, je to nepříjemné, páč mám navíc docela silná stehna z běhání. A to je další bod. Běhat jen tak v trenkách nejde. Ano, pro normálního chlapa by to bylo pohodlné, vzdušné a tak, jenomže když to bimbá, až to bolí, tak na třetím kilometru se prostě zlostí zaseknete, otočíte na patě a dobelháte se rudí vzteky domů pro samozapařovací boxerky.

O veřejném sprchování nemluvě. Něco jako sprchy ve fitku, to je prostě místo, o kterém se nemluví. Ne, že bych se srovnával s ostatními (ale já to dělám; plus čím víc se srovnávám, tím víc vyhrávám…), ale oni se srovnávají se mnou. Což je ponižující. I když by mi to mělo lichotit. Tak ne, nelichotí.

Sex je kapitola sama pro sebe. Pokud chcete prožít romantickou noc s někým, kdo dlouho nebyl pasivní, doporučuji půlroční kurzy jógy. A to znovu a znovu připomínám, že jsem na tom jenom o fous lépe než ostatní muži (a že můžu srovnávat). Vlastně o větší fous. A vlastně je to paráda. Ježíš, tak moc jsem to chtěl napsat.

Foto: c.k. google

Jak být zákazník, ne píča

Jak nakupovat a nebýt přitom za píču. Ták.

Během své bohaté pracovní historie jsem zastával i funkci prodavače. Ano, přímo prodavače v kamenné prodejně. Jo, dělal jsem i prodej po telefonu, ale práce v obchodě se mi vlastně líbila víc. Jaká nostalgie, když někam přijdu a zkoušejí na mě ty samé laciné prodejní triky, které jsme museli pod dozorem supervajzra používat!

Je s podivem, že i v 21. století se zákazníci neumí chovat (!).

Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl sepsat manuál, díky němuž budete úžasným zákazníkem, nikoliv píčou. (Aplikujte prosím na všechny kamenné i nekamenné prodejny, mimo řetězec jedné superdelux „španělské“ módy – tam mi s ironií v hlase řekli, že musím zhubnout, jinak se do jejich kalhot nevejdu.)

1.       Buďte slušní

Fakt, zabírá to. Buďte milí, zdvořilí, slušní. Jednejte podle svého nejlepšího svědomí. Nikomu nenadávejte, nebuďte hrubí. I když budete reklamovat podle vašich slov „tu největší sračku na světě“, buďte naštvaní na sebe, nikoliv na tu nebohou slečnu, kterou dnes vidíte poprvé.

2.       Usmívejte se

Úsměv, obyčejný úsměv dělá divy (samozřejmě si předtím zkontrolujte, jestli nemáte brokolici od oběda mezi zubama).

3.       Buďte rozhodní

Nic není horšího, než obsluhovat člověka „když-já-nevim“, když nevíte, tak si škubněte nohou.

4.       Nedívejte se, nakupujte

S přístupem „já nic nechci, já se jenom dívám“ do krámu vůbec nelezte. Poslední novinky si vygooglete. V obchodě se nakupuje, nečumí. Jenom dívat se můžete na západ slunce nad Pacifikem, kam vás za tohle courání vystřelí z kanónu sám šéfprodavač.

5.       Nesmrďte

Bože, není nic horšího, než smradlavýmu člověku prodávat. I jeho samotná přítomnost je utrpení. Jak pak má personál normálně fungovat?

6.       Nic nejezte, nežvýkejte žvýkačku, nepijte

Co na to říct. Jíst se má v soukromí, ba přímo v ústraní. Ne na nákupech. Žvýkačka je vulgární a nehorázně křupanská.

7.       Dávejte dýžka

Právě za tyhle dýžka si pak může obsluhující personál pořídit něco milého. Jako bolístku za všechny předchozí a budoucí body. Terapie nakupováním. Funguje to. Fakt. I když vám třeba v restauraci nechutnalo, dejte servírce pětku navíc, dobře rostlému meďanovi v upnutých džínách zaokrouhlete na celé stovky nahoru.

8.       Rozmyslete si, co si vlastně chcete koupit ještě předtím, než si to koupíte

Ušetříte sobě a prodavačům hromadu času. Vy si budete muset vymýšlet nějakou superpravdivou historku, proč to nechcete, prodavač ji bude muset poslouchat a zapsat do systému. Kolikrát jsem měl chuť hodit zboží někomu takovému na hlavu, aby se mu rozsvítilo.

9.       Nepřekážejte

To platí obzvláště pro matky s kočárky. Překážíte. Vážně. Všem. Je to kruté, leč ukrutně pravdivé. Uložte svůj kočárek někde, kde ho budete mít na očích, ale nebude překážet ostatním.

10.   Nebuďte píča

Tááák, prostě a jednoduše – nebuďte píča, ale zákazník. Milý, usměvavý zákazník.

 

Mějte nádherný den a koukejte napumpovat do naší skomírající ekonomiky nějakej ten peníz ještě dneska! Váš Mišel

 

foto: google.com

 

Jiří Mucha: Alfons Mucha

Alfons Mucha osobně. Ten něco tají...

Že jsem se pustil do čtení životopisu Alfonse Muchy od jeho syna Jiřího Muchy nemá žádnou souvislost se super truper výstavou jistého pana Lendla. O Muchovi jsme se v dějinách umění naučili asi jen to, že to byl představitel secese (spíše Art Nouveau, je to drobná nuance, ale JE!), Čech (don't say), vyzdobil s pár kamarádama z uměleckýho spolku budovu Obecního domu, nakreslil pár plakátů a vůbec se podle našeho profesora věnoval spíš jenom umírající tvorbě... Takového velikána českého umění jsme si mohli odškrtnout na seznamu za pět minut. Úlet.

Pan profesor, budiž mu jeho rybářská vesta pohodlná, asi při vší své skromnosti nevěděl, kdo to Mucha byl. Ano, dělal plakáty, ano, dělal výzdobu Obecního domu, ano, nakreslil pár dekorativních panó (tehdá se všem významným širokoúhlým formátům říkalo panó) pro ND, ale tím jeho výčet prací rozhodně nekončí.

Knihu Alfons Mucha jsem úspěšně ukradl z opuštěné sbírky knih, kteoru jsem našel v bytě, kam jsem se sestěhoval s ex (jooo, to už je doba). Překvapilo mě, jak je kniha obsáhlá a popisná.

Jedno se jeho synovi musí nechat - umí perfektně pracovat s daty a s fakty. Co mi chybí, to je nějaká pikanterie. Je to nudný soupis toho, co kdy Alfons dělal, co nakreslil, kam šel na dinner, co si dal k souper. Ale jak přišel o panictví, co měl rád v posteli (podívejte se na jeho pohled, ten pán nám něco tají), se prostě nedozvíme... Já chápu, že se takhle špatně píše o vlastním otcovi, neříkejte mi, že se v té době nesouložilo, neintrikařilo a neklevetilo! Tomu se mi tedy nechce věřit!

Pokud chcete znát děj knihy, tak více méně žádný není. Hlavním tématem je životopis, dílo a odkaz Alfonse Muchy. Google it!

Kdo jsem? Jsem Notorious Michael!

Vážení, drazí, milovaní...

... máme za sebou všechny potřebné formality, takže k věci. Na tak jednoduchou otázku, jako třeba "Kdo jsem", nejde tak snadno odpovědět. Pouhé sdělení, že jsem Michael (čtěte prosím Mišel, matka si vždy přála být francouzka, ale nějak jí to nevyšlo, tak svojí posedlost přenesla na mojí maličkost), nikomu nic nedá.

Začněme, prosím, zevním popisem:

• Bude mi třicet let.
• Měřím dva metry.
• Statné postavy. Původně tlustý, teď již oplácaný.
• Nohy 46. (Olé!!)
• Prsty dlouhé a štíhlé.
• Nehty upravené.
• Vlasy hnědé, oči nevím jaké. Asi taky hezké.

Přejděme na vnitřní součástky: 

• Jsem narcis. NARCIS. A miluju to.
• Potřebuju každodenní péči a pozornost publika.
• Proto také dělám to, co dělám. (Nejsem pornoherec.)
• Miluji literaturu a snobské umění.
• Bolestně rád nakupuji, ale není téměř za co.
• Někdo o mě říká, že jsem gay, ale to já nejsem, na to, abych byl gay, tak na to nemám peníze. Jsem proto jenom homosexuál (je to levnější a mnohem méně náročné na údržbu).

Ještě něco potřebujete vědět?

Jo a aktuálně (k 31.3.2014) jsem zadaný. Říkejme mu J.