Jiří Mucha: Alfons Mucha

Alfons Mucha osobně. Ten něco tají...

Že jsem se pustil do čtení životopisu Alfonse Muchy od jeho syna Jiřího Muchy nemá žádnou souvislost se super truper výstavou jistého pana Lendla. O Muchovi jsme se v dějinách umění naučili asi jen to, že to byl představitel secese (spíše Art Nouveau, je to drobná nuance, ale JE!), Čech (don't say), vyzdobil s pár kamarádama z uměleckýho spolku budovu Obecního domu, nakreslil pár plakátů a vůbec se podle našeho profesora věnoval spíš jenom umírající tvorbě... Takového velikána českého umění jsme si mohli odškrtnout na seznamu za pět minut. Úlet.

Pan profesor, budiž mu jeho rybářská vesta pohodlná, asi při vší své skromnosti nevěděl, kdo to Mucha byl. Ano, dělal plakáty, ano, dělal výzdobu Obecního domu, ano, nakreslil pár dekorativních panó (tehdá se všem významným širokoúhlým formátům říkalo panó) pro ND, ale tím jeho výčet prací rozhodně nekončí.

Knihu Alfons Mucha jsem úspěšně ukradl z opuštěné sbírky knih, kteoru jsem našel v bytě, kam jsem se sestěhoval s ex (jooo, to už je doba). Překvapilo mě, jak je kniha obsáhlá a popisná.

Jedno se jeho synovi musí nechat - umí perfektně pracovat s daty a s fakty. Co mi chybí, to je nějaká pikanterie. Je to nudný soupis toho, co kdy Alfons dělal, co nakreslil, kam šel na dinner, co si dal k souper. Ale jak přišel o panictví, co měl rád v posteli (podívejte se na jeho pohled, ten pán nám něco tají), se prostě nedozvíme... Já chápu, že se takhle špatně píše o vlastním otcovi, neříkejte mi, že se v té době nesouložilo, neintrikařilo a neklevetilo! Tomu se mi tedy nechce věřit!

Pokud chcete znát děj knihy, tak více méně žádný není. Hlavním tématem je životopis, dílo a odkaz Alfonse Muchy. Google it!